K Bezručům Godot nepřišel, ale lidi přišli na Godota.

Při vstupu do divadla je nám oznámeno, že se do hlediště vchází jinudy, než obvykle. Režijní tah Štěpána Pácla obrátit hlediště s jevištěm nám navozuje myšlenku – proč? Není to zvláštní? Jako by chtěl již tímto režisér poukázat na prvek absurdity všude kolem nás. Proč vcházet před začátkem inscenace přes jeviště, a o pauze a odchodu odcházet bočními dveřmi? I tohle může divákovi vrtat hlavou, než usedne do sedadla a začne si vychutnávat herecký koncert Norberta Lichého a Dušana Urbana. (viz. celý článek)

Obsazení těchto dvou herců z celého souboru Bezručů byl dobrý tah. V této inscenaci je většina dialogů naprosto absurdních, a proto je třeba dbát zejména na slovo. Jejich klauniády nabíraly již od začátku ten správný směr a jejich kvalita se neustále zvyšovala. Kateřina Krejčí se role Pozza zhostila na výbornou. Z jejího výkonu nebyla vůbec cítit ženskost, což by se klidně mohlo stát, neb role Pozza je napsaná pro muže, nikoliv pro ženu. Stejně tak si s rolí hocha poradila i Sarah Haváčová. Do role sluhy Luckyho byl obsazen Michal Sedláček. Luckyho vystihl právě tak, jak je vyobrazován přímo v dramatu. Utahaný, poslušný sluha, udělá snad cokoli pro svého pána. Velkou pozornost na sebe strhává ve scéně při nandávání klobouku na hlavu. V tu ránu začne chrlit plno nesmyslných přímo absurdních informací, ztichne až po sundání klobouku Dušanem Urbanem. Ten si očividně tuto scénu užívá, protože záleží jen na něm, kdy mu ho sundá.
     Scénu tvoří jen kámen a strom. Velkou roli zde ovšem hrají kostýmy. Zejména klobouky a boty. Jméno Godot pravděpodobně vzniklo z anglického God nebo francouzského godillot, což je slangový výraz pro botu. Proto se v inscenaci často pracuje s prvkem sundávání a nandávání bot.
Pro nás ale Godot vždy zůstane něčím, v co doufáme a vkládáme do něj naději.
     K Bezručům Godot nepřišel, ale my jsme přišli na Godota.
Třeba příště přijde…